rionka.cz

Jednu věc ti žádnej vandrák neřekne. Že je hrozně snadný začít se o samotě iracionálně bát. Že objektivní fakta jsou strašně lehce překřičena zjitřenými bazálními emocemi, které, ač nezvány, nabalily se do batohu taky.

o víkendu jsem utekla k Oslavce ještě před tím, než jsem věděla, zda vůbec můžu. kopce jsou zelený habrovím, ze skal rostou kvetoucí stromy.

Máme duben 2020. Svět řve, vymknut z kloubů.

někteří lidé během cesty musí nutně číst, psát nebo něco dělat, prý aby vyplnili prázdný čas. já chci zírat okýnkem ven a čichat k větru.

září 2018. čtyři dny mimo čas a prostor. sama se sebou. hlava v oblacích, nohy v blátě.

je neděle už nechci spát Kanálnice žere z ruky po pokoji honí se dvě půlky jedna hnědá víc než druhá šišatá myš hodlat hlodá kousla mě do nosu a teď se tomu směje je neděle a tohle se mi děje. (Draft z února 2019. Nechám si to tu na památku. Na fotce jsou Emma a Renaissance. Lásky jsou to!)

It's not too long ago. I didn't know what to do, and all the corporate newspeak just reminded me that no matter what I do, my values will...

toto je seznam koncertů, na kterých jsem byla a o kterých jsem psala. kus života, kus bývalého rionkového blogu a last.fm bio.

Mám červené vlasy, zelený blog, rod ženský. Bydlím v Brně, ráda chodím/jezdím po okolí a fotografuju věci.

Když jsem byla malá, nejdřív jsem asi chtěla být víla. Pak členka posádky na vesmírné lodi a taky psát knihy a samozřejmě je ilustrovat.

Do kotle – nebo tedy spíše kotlíčku, který v Boru najdete přesně v té správné temné mezeře mezi barem a štaflemi – jsem spadla zcela omylem.

Jak už trefně komentoval Kittchen, právě teď nejsou nikde k sehnání žádné tulipány - není totiž sezóna.