rionka.cz

Tak je to oficiální: mám za sebou svůj třetí film. Někdy to nevyjde tak, jak si představoval můj "moderní mozek" - ale vlastně je to hrozně hezký, nedokonalý, náladový, náhodný, kouzelný. Magie v krabičce s malými trpaslíky. Divím se nečekaným komplikacím a pak zjistím, že jsem nasadila ten film chybně a tak se mu špatně lezlo ven a vznikaly nám tudíž dvojité, ba i trojité expozice. Je to napínavá cesta! Můj muž mi daroval vintage foťák BeLomo Vilia a nyní mám za sebou tři fi

Naši nejstarší bobani včera oslavili třetí narozeniny. Úžasný číslo. Šárka Čárka je matka pluku, odchovala spolu se svou sestřičkou SnowWhite spoustu malých nožiček. Pipin Pirát Pipísek je kulatý tulivý dědoušek, co miluje svý menší kamarády a toleruje jim úplně všechno. Sice už ho zlobí zadní nožičky a Šárinka musí dostávat léky na plíce, ale oběma pořád ještě chutná. Dostali šunku a jogurt. Oba mají za sebou krásný dlouhý život plný dobrodružství. A teď už prý prosím jen ty

Všechny jsou maličké, mají cca 12x10 cm. Malinký obrázek neznamená nic VELKÝHO ani DŮLEŽITÝHO, no big deal, prostě si můžeš jen tak experimentovat a nikomu to neukazovat, dokud nechceš.

Některé moje obrázky byly na pohlednicích, na PFkách, v kalendáři, na knížce i na svatbě. Některé byly na moji mini výstavě v roce pandemie. To je vlastně hrozně skvělý!

Tady jsou fotky z módní přehlídky studentů Střední školy umění a designu ve schodišťovém sále vily Löw-Beer. Proběhla jako součást výstavy nového studijního oboru Ekotextil Design, který se věnuje zodpovědnému, etickému a ekologickému oděvnímu návrhářství. Osobně jsem nadšená nejen z odvážných, asymetrických, rozevlátých a mírně gotických modelů s volánky a provázky (to je prostě moje záležitost), ale hlavně z toho, jak se specializace mojí školy (alma mater) v průběhu času p

Nejvíc se mi líbí ty, které už prošly poštou a jsou na nich příběhy jednotlivců a rodin, kteří by jinak byli zapomenuti. Jsou to takové kouzelné časové kapsle z dob minulého století a mně to dělá radost.

základem pro psychickou pohodu je prý alespoň jednou denně strávit čas pod přirozeným světlem, což mi poslední dobou vůbec nejde.

Některé příběhy dávají smysl až s odstupem.

to se vám takhle jednoho dne narodí děti a všechno je vzhůru nohama. teda vlastně nožičkama.

je to ze srpna 2020 a chci si to sem dát, abych nezapomněla. doteď na ni myslím s láskou.

než se do toho doopravdy dostanu, pravděpodobně mi naroste třetí ruka. zkouším digitální kresbu.

už dlouhé roky mě vnitřně přitahujou fotky víl a krbů a lesních chaloupek a hrnků s kafem na zápraží.