.moje škola je furt cool a mně to dělá radost!

Tady jsou fotky z módní přehlídky studentů Střední školy umění a designu ve schodišťovém sále vily Löw-Beer. Proběhla jako součást výstavy nového studijního oboru Ekotextil Design, který se věnuje zodpovědnému, etickému a ekologickému oděvnímu návrhářství.

Osobně jsem nadšená nejen z odvážných, asymetrických, rozevlátých a mírně gotických modelů s volánky a provázky (to je prostě moje specializace), ale hlavně z toho, jak se specializace mojí školy (alma mater) v průběhu času proměnila a stala se moderním a inovativním místem, které podporuje udržitelnost a vývoj. Spousta lidí po škole už nemá se svým původním oborem žádné spojení, ale pro mně je módní návrhářství, design a historie odívání pořád důležité téma, i když v něm přímo nepodnikám a dodnes patří mezi moje oblíbené zábavné i studijní směry - historie i moderna, ujeté umění i nositelné outfity, korunky, šperky, korzety, všecko.

V době mojí maturity bylo strojní vybavení na škole zastaralé a stejně tak i některé myšlenkové pochody určitých lidí. (Pamatuju si například, jak se mi profesorka z konstrukce střihů vysmála, když jsem se v prváku ptala na možnost nakreslit střih pro asymetrický outfit, a dotázala se mně, zdali jako hodlám navrhovat oblečení pro lidi, co maj jen jednu ruku?! To je přece vtipné, cha cha. - unbelievable for today's standards, I know. We grown so much.)

Po sloučení SPŠT se ŠUŘ došlo k velkým změnám v profesorském sboru a v rozvržení školních budov. Zastaralé strojní vybavení bylo odstraněno, předpokládám, že do muzea, protože žakárový tkalcovský stav řízený programováním děrovanými kartami je sice naprosto unikátní dobový kus, ale beztak se na něj nesmělo nikdy sahat!, a uvolněný prostor byl využit pro nahrávací studio, video editing a jiné věci, které bych šla nejradši studovat taky.

Dnes jsou tam nové studijní obory, nové prostory a celkový refresh a inovace studijního přístupu. Mám chuť se zastavit na den otevřených dveří, jen tak zavzpomínat a zároveň se potěšit pohledem na novou generaci. Jsem na ně hrdá :)

(Fotky jsou vyfocené v temném sále mobilní bramborou s využitím náhodného přísvitu fotografky naproti a upravené v androidové appce 1998cam s dekorativními fleky, neboť nesnáším aktuální trend vyžehlených fotek a umělé dokonalosti. Analogový film, lomografie a zrnitost je láska. Lidi a zejména děti na fotkách jsem anonymizovala.)