mám jeden zásadní problém se zimním obdobím. jmenuje se... nedostatek světla. 🙃
no shit! už všechny slyším: nepovídej, tak tobě je v zimě tma?! zejtra budeš tvrdit, že je ti v létě moc světlo a že ve vaně se cítíš příliš mokře, že? (vložte nevtipný vtip)
myslím, že se to jmenuje seasonal affective disorder a jelikož je to hrozně obvious a trošku skoro asi i blbý, s nikým jsem se o tom nebavila. nicméně v posledních letech pociťuji významný a razantní vliv nedostatku světla v zimním období na psychickou pohodu jedince (mě), a to opakovaně. výrazný nárůst u mě vznikl v době hardkor kovidu a od té doby mi to tam prostě... visí. jako takový vykřičník.
pamatujete si ještě někdo takovou tu nemoc? jak se to jenom jmenovalo... něco jako Kodyt nebo Kodym. asi už nevíte, že. pan P. a Nemoc, která neexistuje (ne, to není název baru v Brně)
takže: co si nedám
v minulých letech svého pisatelského života jsem se snažila různé tyto obtíže skrývat, často pod nějakou srandu nebo poetiku, protože jsem nechtěla být příliš dárk / "brát všecko furt moc vážně" / působit, že mám "nějaký problém", páč to je přece trapný, nikoho to nezajímá a nikdo by to nečetl (šak beztak nikdo nic přece nečte už dneska!)
vede to k lehce paranoidní posledlostí všemi detaily sebeprezentace, totiž: "co kdyby si o mně někdo něco myslel?!?" (tohle byla kdysi moje top děsivá myšlenka v deníčku, co mi způsobovala plnotučnou úzkost, fakt masivní). z tohoto důvodu se snažím moc nepít a vyhýbám se drogám, protože tento aspekt velmi vynalézavě posilujou a zbavují mě ochranných procesů, které běžně zvládám. dobře zvládnuté emoce nemusí prosáknout do reality a mohou být i výzva, ale nesmí se oslabovat mechanismy seberegulace.
návrhy na zimní pařby tudíž zamítám, děkuji. co tam máme dál?
základem pro psychickou pohodu je prý alespoň jednou denně strávit čas pod přirozeným světlem, což mi poslední dobou s opětovným propadem do směnného provozu vůbec nejde. ale prý to jde líp, když jdeš ven za nějakým účelem a fakt tam chceš (páč jinak se na to sama sobě vykašlu a půjdu si do postele číst, jako včera, předevčírem a ten den před tím a v sobotu taky).
návrh jedna: teplíčko
🌡 sauna
jsem hubený zmrzlouš, not gonna lie, a saunu jsem chtěla zkusit už loni, ale nějak se to zakecalo. jsem odhodlaná do toho jít tuto zimu, snad to zvládnu dobře a bude mi z toho líp a neztratím se bez brýlí v žádné slepé chodbě! a taky by se mi mohly uvolnit ramena.
☕ čajovna
čajovna je taková hospoda po rionkovsky. alkohol nepotřebuju, ale vodní dýmky jsou dobré, a během různých dob jsem prolezla různá místa po brně a některá mám dodnes ráda. vyrojila se od té doby ale všeliká nová, takže bychom to měli prověřit a provést rionka check.
🔥 nějaké hezké místo s krbem
zatím netuším, kam, protože jediné, co znám, je u mých rodičů, ale třeba něco takového jako public krb v brně existuje. máte nějaké tipy? chci je slyšet.
návrh dva: dobrůtky
🍣 running sushi
sushi mám ráda, ale tuhle legraci jsem ještě nikdy nezkusila. našli jsme si různé zajímavé varianty v okolí a už si na to brousíme jazejčky. hlvně tam dojít, to se zdá být nejsložitější, když jste líné burrito v posteli.
🍜 vietnamské dobroty
horké pho je super, ale existuje i hrozně moc dalších věcí, co ještě neznáme, a na Olomoucké v Brně jsou všechny na jednom místě. už je to dlouho, co jsem se tam byla naposledy podívat.
🍛 indické dobroty
mám oblíbenou restauraci a vždycky, když kolem ní jdeme, strašně moc čicháme! mohli bychom zase jednou jít dovnitř.
🍝 překvapit milého s dobrou papkou
tohle jsem našla na nějakém blogísku, když jsem googlila, co si počít, abysme se v zimě cítili líp. například tím, že mláčka zaskočíme jeho oblíbeným hrncem těstovin (představuju si barvitě, jak číhám za dveřmi a on se mě lekne a zakydne mě kečupem!). ačkoli nejsem zrovna fanoušek těstovin, líbí se mi, že bude zaskočeně nadšený.
návrh tři: na něco se těšit
🌲 jet do lesíčka
jako k tomuhle ani není potřeba nic napsat. nad lesíčkem již uvažuju celé věky, ale vždycky bylo potřeba řešt něco jinýho a teď s malými myšátky nám ty týdny utíkají jako voda. ráda bych, až to bude možné, zase jela někam na vandr - asi to nebude přímo v zimě, ale hned, jakmile si sbalí saky paky a uvolní místo předjaříčku.
🎂 těšit se na narozeniny
ehm, toto jsem nečinila už pár let, nějak jsem se od fáze "párty hard" ("párky hrad") přesunula k fázi, kdy prostě dělám, že jsem narozeniny neměla... old lady's rant. přitom je to škoda. je to jeden z mála světlých bodů v té prázdné mezeře mezi štědrým dnem a začátkem jara. něco musíme vymyslet, bude to mít pevné datum a bude to narozeninový! a budeme z toho mít radost.
🍕 naplánovat si rande
smrdět doma a koukat se na youtube umíme každý den. ale... vyrazit ven za nějakým účelem a hezky se na to připravit, namalovat a vyšňořit, to už je kumšt. ale naposledy jsme si díky tomu užili úžasný večer u skvělé pizzy. o-pa-kovat!
návrh čtyři: něco, co jsem dlouho nedělala
💊 koupit vitamín d
to je něco, co jsem chtěla udělat a zapomněla. žiju bohužel v zástavbě, kde je celkem dost domečků nahusto a v zimě je obvykle hned po práci tma (miláčku, co je ti? - je mi tma! halp!). tudíž na tohle bych neměla zapomenout.
📚 antikvariát
vzpomněla jsem si nedávno na jedno krásné místo, kde jsem se chodila prohrabovat starými pohlednicemi. opět další místo, na které jsem zapomněla a se kterým bych měla seznámit svého ubohého chlapce, to se mu bude líbit. (on je chudák z Opavy, tam takový věci nemaj.) (ne, fakt se mu to bude líbit, to není, že ho týrám!)
👛 blešák
blešáky nás baví, je tam spousta krásných starých věciček. krom toho mám doma spoustu krámů, co už nenosím a bylo by ode mě hezké je darovat nebo prodat, jen na to stále nějak nemám odvahu nebo co. určitě by tam byli lidi. aha, jo, to je vlastně účel.
⛪ jít do kostela
jakoby já nejsem věřící osůbka, ale chodím s věřící osůbkou a naposledy jsem se vetřela na vánoční mši a bylo to krásné a trošku i meditativní a byl tam cítit takový pocit sounáležitosti, soudržnosti. krom toho sakrální stavby mají úžasnou historii a význam.
👗 jít do divadla
už dlouho jsem si neoblékla luxusní šatečky a nevyrazila do divadla s roztomilou kabelčičkou. musím najít nějaké představení, co by se mi líbilo.
🔮 pořídit si něco, co hezky voní
toto mi osobně dělá strašně moc radost. bavila jsem se o tom s paní psycholožkou a potvrdila mi, že je to jeden ze způsobů, jak se jakoby dostat blíže ke svému tělu, pokud máme tendenci disociovat (a že já jich mám). je potřeba vnímat všemi smysly, chutí, dotekem, teplíčkem, vůní. strašně mě baví parfémy a už jsem dlouho nic krásného nečuchala.
držte mi palec, aby se to přežilo dobře a nebyla mi moc tma :-)
