.týdeníček #2: pointless emotions of the week (and all that jazz)

vyvrhla sem kýbl textu jako emo velrybář a je mi dobře.

zelenej mlhysvět | 15.5. - 17.5.2020

v pátek ubrečená Žofie. číslo, co bejvalo jinak. víkend plnej zamlženejch mokrejch zelenejch kopců už je za mnou. listy ztěžkly deštěm, nasáknutý jak mysl básníka po setmění, otíraj se o čelo, ruce, spánky mýho předchozího já, co sedí na stromě při slunce západu a kouká do kopců nad Nikam. vadnoucí květy světélkujou podél pěšin do modravé noci. pod nohama ještě pořád cítím studený potoční kamínky. miluju.

je mi smutno, jako když něco končí, a v podstatě jo. lesy jsou už zase plný lidí. tichá místa jarních svatyní náhle obtěžkána hlukem. svět se vrací do normálních kolejí, jako by se nic nezměnilo, šplháme zpátky ke svým křeččím kolečkům a krysím běhům, i když nevíme o dalším vývoji situace vůbec nic. ani jeden z těch unikátních momentů se už nebude nikdy opakovat. to je pointa momentů. fyi. all those moments will be lost in time, like tears in rain.

tohle je/byla tak zvláštní doba. co si z ní odnesem? prosakuje mnou spousta divnejch pocitů, nezvány prosmýkly se tmou, zkondenzovaly a zanechaly roztřepenou brázdu ve spodních vrstvách. sinusoida spadla, kámo. reinvent yourself over and over again. vždycky se ptám, kolikrát to ještě dokážu, zvednout se, hledat nová místa a důvody, nový Světy. těšit se. věřit. něčemu. to je asi nejtěžší kousek.

Siento la gravedad empujarme
El peso de los días
La inercia atrapándome
Y lo intento escribir
Lo intento anotar
Pero se me escapan las palabras

v neděli večer se poprvé po stamilijónu let korony zastavuju na zahrádce na pivo a něco dobrého. supportujme malé hospůdky v okolí, aby přežily! aspoň malá pozitivní blbost. přispěju na dobročinnou věc. udělám hezkou fotku náhodným lidem u skály. podržím holce dveře. dám žebrajícímu týpkovi drobák. vrátím, co si pučím. zaplatím, co dlužím. namaluju lidem obrázky. když se budu snažit dělat dobrý věci světu, jednou mi v něm snad zas bude ok.

pondělíček aka šel ven, ztratil klíče, ostuda | 18.5.2020

je pondělí 18. května roku dvacet a nouzový stav prý byl ukončen. řada našich oblíbených hospod čelí krizi, spousta akcí a plánů se vůbec neuskuteční. řada lidí ztratila práci či smysluplný poslání. řada tvůrců šla makat do kauflandu, aby měli na nájem. nabízí se věta "je mi z toho smutno", ale není, protože it's real. víc jsem napsala, dyž jsem se nasrala, tady. :)

po ránu objednávám lehkou karimatku, má 220 gramů a profilaci proti spánkovému klouzání, olala! ultralight backpacking s optimalizací na mikrogramce to samozřejmě nejni. ale nesmím to s těmi novými nápady zas přehánět.

v kabu zrušili koncert. je mi z toho smutno. šmátrám jazykem v kalendáři jak žíznivej pankáč. večer jdu omrknout jazz v parku. Zlámal/Konvička/Korman/Kuruc, první koncertní mini event po koroně. kontrabas. saxofon. trubka. jsou skvělí. velikej bílej pes, co se nejmenuje Huckleberry. boží holčina z brazílie a kalifornskej kluk, co se definoval jako pinkfloydí deska "Animals" [1977]. human contact. fucking english sarcasm. shut the fuck up for five minutes, that's a great band name. noční jízda. ztracený klíče. 42 věcí, co by se vám doma nestaly. preludování na vintage kytaru & all that jazz. více reportu zde.

how I wish, how I wish you were here
we're just two lost souls
swimming in a fish bowl year after year
running over the same old ground
what have we found
the same old fears
wish you were here

úterý aka holka v sukni | 19.5.2020

klíče se našly. radostí jsem objala paní od nás z baráku. některý věci se zkomplikovaly a jiný dopadly dobře. sem strašně utahanej a přitom hyperaktivní. miluju novou desku davida pomahače z kieslowskejch. myslim že mě našel skrze koment k manon meurt na bandcampu a přidal si mě na instáču. mega cool! pustila jsem si konečně tu jeho desku a aaa! taková nostalgie, harmonie, skoro jpmuchowský echo, vibrující analogový smetí, krásný básnický vrstvy, skvěle naskládaný, líp, než kdy dokážu napsat já, strašně se mi to líbí. vezmu si čepici a psa / do ruky slovník / půjdu se projít a třeba lidem porozumím / naproti v krámě / koupím si rohlík / na víc mi nezbejvá.

toto vše si představ v kontextu toho, že teď (jakože včeradnes) nejradši poslouchám strašně ohulený hacride, neboť zambra pomáhá proti smrti. a pak se najdu, kterak tři hodiny poslouchám pána se žárovkou. poesie. je to nádherný. hladina mě má ráda.

večír jdu na chvíli ven. sluníčko, pivo, vegan burrito, po nesmírně dlouhé době sukně a tzv. hladké nohy (ok, byly tam drobné chybky, ale jsem na sebe hrdé). zajímavej pocit, když ti slunce a vítr a tráva hladí nohy a lítaj kolem tebe bordýlky z odkvétajících kytiček a pejsek ti líže nohu. dlouho jsem nedělala něco takovýho. bejt holka. hyperbola neasi. už jsem zapomněl, na svůj den jsem zapomněl, už jsem zapomněl.

kluci u štamgastího stolu se zajímají o to, co je to prý ta kapela KRYT! jsem pobaven a vyprávím o hospodě v díře, kde mi posprejovali žebradlo. o děckách z fantasy larpů, co si postavily rezavý město Junktown (foto anička baštýřová, FMZ). o ohních a kostýmech, smažených červech, akrobacii ve vzduchu, koncertech, rezavejch vehiklech a hrách ve ztemnělým lese, kde ze stromů visí lebčičky a hlavy panenek. strašně mě baví, když to někoho baví! je to všecko to samý, snažíme se jen bejt a cítit. zprostředkovávat přesahy světů mi dělá radost. zapomínám přitom, jak se bojím lidí. už jsem zapomněl.

opilí chlapci hrajou Orchestrión z chalupářů na omg ukulele, což je nástroj, kterej toleruji pouze amandě fuckin' palmer. a já furt nevím, jestli chci v sobotu jet víc k ohni do lesíčka nebo na eine kleine festival, kde budou brněnská děcka a tomáš vtípil hrát na elektrónky. hodím si korunou, až to přijde. problems of future rionka. strašně se mi chce psát vo koncertech, no nejsem úchyl?

a pak uprostřed noční ulice cestou do kopečka mi přes nos zas přelítne vůně ohně a sem ztracenej. líp už to dávno napsal Miki přede mnou, takže: neviditelnej virus bláznovství.

Miki Ryvola @ trampskej magacín

středěnka aka jak jsem se vypnul | 20.5.2020

poslední dobou spím fakt vtipné počty hodin (tri štyyyri!). stíhám nicméně mnohem(!) víc věcí než dřív(!). všecko se zásadně děje po ránu, ahaha. první kafe až v devět třicet sedum(!!), honemmeeting a homooffice. roušky prej do kanclu již mít nemusíme. k obědu si stříhám vlasy. až najdu hlavu, obarvím si ji zas na růžovo. fyi zabouchla jsem se do další holky, co krásně tetuje a kreslí krysky. a nová deska Katarzie je zvukově strašně zajímavá, michale dík.

extrémně mi jde psací karta. nejen že furt cosi čtu, ale aj píšu, a to i venku. dokonce i na pivě. nehoráznost. v analogovým deníčku nástřel, nad klávesnicí později cizelace (anebone, heh).

jak uvedl Kevin Kelly ve svým soupisu nevyžádanejch rad: "odděl proces tvorby od vylepšování. nemůžeš psát a editovat, sochat a leštit detaily nebo dělat a analyzovat současně. pokud to zkusíš, editor umlčí tvůrce. na počátku je třeba pustit tvůrčí mysl z řetězu posuzování." exactly.

kuci dneska na me spad magnetak z police, zakladam kapelu: Almost Killed by Tesla B116. aneb dnes jen jím a dočítám rok 19. (slovy apx: s obcasnejma flesbekama do roku 2010 (protoze nezridka chodim pozde).)

p.s. růžovej vinyl s čenýma tečkama strašně potřebuju :)

čtvrtek aneb hele, už vim | 21.5.2020

konec týdne s povídáním o kolech - někdy bych snad skoro chtěl bejt sportovcem, akorát že nejsem. jdu na oběd do kabinetu, chilli con brambůrky & kafe, co zvedne i mrtvýho. dnes prý měli absolutní full house a všechno jim snědli. mám radost! dělám si vizuální poznámky kafem a rozepisuju si 456 textů.

strašně ráda bych jela do prahy pozdravit fullmoonský a jejich novou desku. koneckonců deset let jednomu není každej den, že. překvapivě, regiojet, flixbus ani arriva s tímto mým novým nápadem nepočítaly a spoje jsou velmi, velmi tristní, jen tři busy v hroznou dobu, ceny astronomické. (možná spíš počkám na koncert další sobotu.) můj problém, co s touhle načatou sobotou, to sice neřeší, ale každopádně nejsem mrtvá, dejve! všechno nějak půjde!

písnička k obrázku je Sacred od Lucid Void. už od března. někdy mám vyloženě chuť na dark techno elektrónky z rotterdamu, pan Petr mi rozumí.

bude dobře. jdu si obarvit vlasy. :)