• rionka

.týdeníček #3: muzyka mraky špína pocity papričky kapradinky. next.

🌲 jak chcalo nad oslavkou | 22.5. - 24.5.2020


víkend pohádkově propršenej. a beztak to bylo moc hezký. když jsem se vzbudila vedle řeky pod svým pohotovostním přístřeším (igelit, to kdyby k ráááánu přišel déšť), četla jsem si větrné toulání a bylo mi navzdory všemu strašně dobře. posezení ve vyhřáté chajdě, zvuk deště bubnujícího na střeše a východ slunce z mlhy nad sytě zelený lesy plný ohlušujícího zpívání v šest ráno byly jen další levely of awesomeness. neskutečný.


je mi jedno, co bylo, je a bude - existujou momenty, kdy je strašně fajn jenom tak špinavě obyčejně bejt. in the moment. sama se sebou. anebo když je tam pejsek, co je po ránu nadšenej. běhá po lesních cestičkách, má na ocásku praporek a jitřní sluníčko mu svítí na prdel. fantastický, boží, pocitový. miluju to. jsem vděčná. nejsem mrtvá.


v minulým týdnu jsem se po letech spojila s maxmiliánem, bossem & secretem našeho oblíbenýho časopisu s měsícem, co pije žlutou limonádu napůl s pivem a nějak tomu mýmu způsobu bytí furt rozumí. celkem mě to dojalo. snad se brzy uvidíme. pokud se nic nevysype z nařízení pakoňů. těším se na kytary a párty. aj když nemám vztah k please the trees, což sem snad už jednou i kamsi upřímně napsal, ale o tom to není. chcu prostě jen zas potkat ty měsíčkový děcka. (x)


došlo mi nový triko se stříbrným printem, in love with music since 2010. když dnes koukám, kam se mnozí z těch lidí během roků posunuli s tvorbou, třeba jay nebo ivetka... v kontextu textu z roku 2010 mi, ehm, docházejí superlativy.


v sobotu tedy pro jednou nepůjdu do lesíčka, neb půjdu na rum. ale to nevadí, brzo si to vynahradím. předtim jsem jistý časový úsek hodně plakal, tak teď budu zase chvíli skäkat. (ano, pak chcípnu.) cyklická žena neasi!

-- "tady karel je předsedou středoevropského fanklubu evanescence."

(pan S. představuje moji osobu panu H., jenž říká Apocalyptice Apokalypsa)



🥑 make some noize | pondělíček 25.5.


dnes po dlouhé době otevřel kabinet múz. parky hrad! ač nejsu cílovkou tzv. techna, tom holič s trubkou má něco do sebe, houpalo se mi to samo. krom toho hudební škatulky my ass. hezký holky, šatičky, tenisky, pivo, bytosti, psi a děti, huňatý kapradiny na zdi, fialový světla, burríto s cizrnkama, ad hoc tancovačka. milá micro párty. je fajn vidět, jak brno postupně ožívá. taky jsem měla dobrej oběd z vegalité. supportujme brněnské hospody, který máme rádi, ať mohou žít.


to, že moje hlava teď dělá hypervěci, nemůžu spát a následný dny přežívám díky hacride a texturovanému djent metalu z pekel (ily), je jenom taková vtipná douška. představ si malé nasrané černé kafe ve tvaru roztrhaného srdíčka s ohníčkem, co se snaží žít a být nejlepší, všemu kokotstvu navzdory. to su já.

lidi mi nyní, po staletíčku, začali posílat náhodný dotazy na ask.fm. trochu nechápu, avšak bavím se tím. pošli svůj. gonna reply or die.


also: elektrónky.

"asi mám novou oblíbenou dýdžejku." - - "wait. je to charlotte de witte?" -- ""



🖤 někdy nerozumím lidem, proč jsou, jak fungujou. | úterý 26.5.


s panem Petrem zavádíme kancelářskej režim aka "pusť si kapelu, co mám na triku, a pošli mi smajl vyjadřující tvůj názor." dnes byl dälek. já mám "zrovna" evanescence... ofkóz. zejtra halestorm. následovat bude černé tričko s něčím černým, jak si tak historicky vybavuji. sto triček s kapelama. toto je vyloženě skvělá koncepce. druhej den si vzal neurosis. ok 🍆



zařídila jsem si na příští týden volno. bude vandr. nerozumim totiž lidstvu, strašně mě rozbíjí.


včera jsem byla kamarádce hlídat miminko. náročnej den, únava lvl 256. v trolejbusu po mně večer agresivně vystartoval cizí chlap. jak se vždycky snažím porozumět všem stranám a pochopit ostatní lidi, proč vlastně dělaj věci tak, jak je dělaj, co je k čemu vede, jaká je v tom vnitřní logika ("často žádná". - cože?)... tak mě to strašně rozbilo, prostě tomu hrozně nerozumim a cítím se jako lidská chyba.


šla jsem spát. když nevíš co by, jdi spát.



🍰 ale jsou dobrý věci na tom světě | středa 27.5.


speaking of which, dnes jsem v práci dostala od kolegy dort. jen tak. šel kolem vole kavárny a přinesl mi tohle. a nebo to, když ti někdo napíše, že ti rozumí, jak to myslíš. anebo že se mu strašně líbí tvoje psaní o lesíčku. takovýhle momenty mi to vždycky zase celý votočí na správnou stranu. a je to dobrý a chci zas fungovat. strašně moc si toho vážím.

-- "tahle paprička má velmi vysokou pálivost a velikou jedlost."

(Jestřáb vypráví o pěstitelství habaneros)


já vždycky napřed hledám chybu u sebe, protože ̶s̶e̶m̶ ̶k̶o̶k̶o̶t̶ vím, jak divný zatáčky život někdy má. vim, jak to může bejt složitý, nevysvětlitelný. takže fakt neočekávám porozumění tzv. každej den. vlastně mě jakýkoli reálný porozumění strašně těší - a z mezilidskejch konfliktů mám analogicky velký šoky. je pro mě těžký něco odepsat/zkritizovat/zahodit. neb ve svý podstatě su vlastně dost osamělej.


lidí, co mi rozumí, mám pár a ne vždy se vyskytují poblíž pro fyzickej kontakt. písmenka na dálku jsou někdy málo. jsou dny, kdy chceš s někým prostě bejt. human connection. co já vím. nevysvětlím. vždyť sám tomu rozumím jak koza šrapnelu. /intp rant out



🌑 čočka techno vobrázky | čtvrtec 28.5.

spim blbě, spim málo, spim nakřivo. /dudo más, bebo más, sudo más./ aspoň že dobře jím.


v analogii se včerejší gastrodiskusí v zaměstnání jsem si dnes v rámci homeoffice upekla na pánvi indickou kořeněnou čočku. což prozatím dnes, hned vedle editace rozsáhlého videozáznamu, návštěvy vernisáže, nálezu kešky a plánování školení, považuji za hlavní achievement dne. je to něžně pikantní a dobrý jak sviňa. koeficient jedlosti brousí střechu paneláku. ňom.


technické info ("techno") hledej vlevo. vegan odpustí vajco. pro lehce připečenou chuť doporučuji přibrat kolegu na call a zapomenout, že vaříš. mnoho děkovných dopisů.





self/portrait/promo alert: přehlídla sem to, tudíž zas pozdě, ale: moje fotka vyšla ve fotografické štafetě #2 na fmz. o tý sérii samozřejmě vím, ale plánovaný datum jsem nevěděla (fotografové měli za úkol reagovat postupně vždy na jeden snímek předchozího autora) - a vydání článku v sobotu 23.5. jsem prošvihla jak nic. nevadí, neutek. stejně z toho mám radost. původní barevná je zde. vyšlo to akorát k výročáku a jsem tam v dobré společnosti. kuci holky lásky.


a některý dny sou prostě takový že funguješ a rveš se a děláš to nejlepší co dokážeš a snažíš se to vysílení nevnímat... ale ono se tam v určitém momentě cosi urve a pak je všechno už bez barvy a nedává smysl. to není smutný, to je prostě prázdný. je to díra co je větší než obvod tebe. a nic co předtím mělo hodnotu už ti najednou k ničemu není. prostě to je... jedno. tak nějak funguje deprese.


jsem strašně unavená. nemůžu spát, moje hlava mě pořád budí. poslední tejden. nevím proč ani jak. asi se musí prostě počkat. asi sem se přetáh. asi sem něco přehlíd. asi mě něco někde bolí. nevím.


já si ty věci sem dávám jen tak náhodně za sebou. protože v určitý fázi mi dávaly smysl a pokud to k něčemu bylo, tak pak zas někdy začnou. třeba to zejtra bude jiný, chcu věřit, chcu se snažit. ale necejtim nic. lidi. jídlo. vejlety. hudba. plány. nevím. dál.


BTW FYI fakt jako nechcu brečet na internetu, abych dostala lajky, nebo tak něco. ale třeba někdo prošel něčím podobným a když si tenhle žblept pročte, nebude se cejtit tak sám. to je asi jedinej zasranej důvod proč vůbec nahlas píšu do světa o svejch vnitřních věcech. a pokud to přejde, jakože jo, přejde! musí. — tak budem zas žít.


porozumění. that's all folks.




🔮 end title | páteček 29.5.


ozvala se mi L., pro kterou musím dokončit práci, inu, musim rychle dokončit práci do práce a pak práci pro další práci. haha. also: ozval se mi kámoš na fb, jestli neshánim práci. už je druhej. ale přesun neplánuju.


nezvládám momentálně tvořit. cítím útlum značnej. jen teď prostě nebyl čas se zastavit. trošku možná už chápu, kde jsem v tom, ehm, cyklu udělala chybu... všechno dlouho trvá, microment je delší, než by se zdálo.

dnes práce, školení, spousta věcí, brainstorm, lidi. ozvala se mi Tatianka z Jeruzaléma, dlouho jsme si povídaly. srdíčko. je naprosto nezbytné uvědomit si, co všechno už jsme dokázali a za sebou zanechali. je to těžký. večer jsem si udělala předlouhou procházku po stmívajícím se brně. je to trochu lepší. poslouchám dýdžejky s hang drumem a čerstvě vydanej split drom/tengri (křest bude 12.6.), kouřím dýmku a doufám, že bude líp. potom. postupně. bude. musí.


jinak by to byla blbá hra.




30 zobrazení1 komentář

© 2019 by rionka -- rionka@gmail.com

  • rionka on instagram
  • rionka on fcb
  • rionka on twitter
  • rionka on youtube
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now