(English below)
Vzpomínkový článek na první koncert Evanescence v Praze. Byli jste tam taky?
Praha - Američtí rockeři Evanescence si do České republiky našli cestu po třech studiovkách a více jak deseti letech působnosti. Možná by Amy a její parta přijeli o něco dřív, kdyby tušili, že se každý jejich nasazený singl v Česku protáčel v rádiích i v televizi do úmoru. Zatímco u vedlejší haly postávaly ve frontě slečny v minisukních na tanečního Pitbulla, Evanescence ukázali Incheba areně, že se dlouhé čekání vyplatilo.
Nevyplatil se však třičtvrtěhodinový set domácích crossoverových Dying Passion. Ačkoliv se pořadatelé při výběru předkapely zřejmě drželi pravidla, že v čele musí stát zpěvačka, měli raději hledět na kvalitu hudby. Šestice totiž servírovala songy bez inovace a jakéhokoliv výrazného nápadu, takže skladby téměř nešly rozeznat. Mimo to se zpěvačce Zuzaně vůbec nedařilo rozproudit dav, tudíž její výrok, jak je publikum perfektní, působil spíš směšně.
Jakmile ale na scénu vyskočila Amy Lee a zbytek ansámblu, bylo vše zlé zapomenuto. Úvodní peckou What You Want si kapela příchozí pevně připoutala a držela je v šachu až do konce setu. Hala nebyla sice naštosovaná k praskuntí, potlesk, jakým publikum pětici odměňovalo od prvního momentu, by na záda skolil i slona.
Incheba arena se díky minimální možnosti větrání proměnila v rockově-pekelnou výheň, což několikrát poznamenala i sama zpěvačka. Neztrácela však úsměv a sem tam prohodila vřelé poděkování. Evanescence samozřejmě netvoří jen ona, ale těžko by se našel někdo, kdo by z černovlasé dračice dokázal spustit zrak. Pravda, pozornost na sebe strhával částečně i bubeník. V průběhu hraní stačil vyhazovat paličku do vzduchu a v nanosekundách s ní točil mezi prsty v neuvěřitelné rychlosti. Obdivuhodný výkon!
Fanouškům Amy učarovala neuvěřitelným hlasem, který sebejistě ovládala i v pěvecky náročných partech. Jak během tak silného zpěvu stačila vymést každý kout pódia a do všeho neustále házet svou havranní kšticí, zůstává naprostou záhadou. S energií vydržela překvapivě až do konce, takže show ani na minutu nechyběl drajv. Novinky Sick, The Other Side zněly stejně nadupaně jako stařešiny Going Under či Bring Me To Life.
Samotnou kapitolou přirozeně byly balady. Po nedělní akci se Evanescence mohou pasovat na jejich pokořitele, protože momenty s klavírem a elektrickými kytarami patřily mezi jejich největší trumfy. Zpětně chválíme i skvělé ozvučení, jež dalo báječně vyniknout skladám Lithium, Lost In Paradise či fenomenální My Immortal.
V hudbě milované i nenáviděné formace se snoubí křehkost s prudkými kytarovými nástupy. Důležitou roli hrají také emoce, čímž kapela odhazuje pochybnosti o jakémkoliv pozérství. Své poprvé v Praze zvládli Evanescence bez rozpaků na výbornou. Doufejme, že když Amy pobíhala po scéně s českou vlajkou, atmosféra zasáhla i je.
Text a foto: Kristina Bílá, 18. 6. 2012
Czech Television: Evanescence charmed the Czech audience. Right from the start.
Text & photos: Kristina Bílá, 18. 6. 2012
Prague – American rockers Evanescence found their way to the Czech Republic after three studio albums and more than ten years of activity. Perhaps Amy and her crew would have come earlier if they had known that every single they released in the Czech Republic was played to exhaustion on the radio and television. While girls in miniskirts were queuing outside the next-door hall for a Pitbull dance concert, Evanescence showed the Incheba Arena that the long wait was worth it.
However, the forty-five-minute set by local crossover band Dying Passion was not worth it. Although the organizers apparently followed the rule that the opening act had to have a female lead singer, they should have focused more on the quality of the music. The sextet served songs without innovation or any distinctive ideas, making the tracks almost indistinguishable. Moreover, lead singer Zuzana failed to energize the crowd, so her comment about how perfect the audience was came off as rather laughable.
But as soon as Amy Lee and the rest of the ensemble jumped on stage, all was forgotten. With the opening track What You Want, the band captivated the audience and held them in their grasp until the end of the set. Although the hall wasn’t packed to the brim, the applause with which the audience rewarded the band from the first moment could have knocked an elephant off its feet.
Incheba Arena, with minimal ventilation, turned into a rock-and-roll inferno, which the singer herself commented on several times. However, she never lost her smile and occasionally expressed her heartfelt thanks. Of course, Evanescence isn’t just about her, but it would be hard to find anyone who could take their eyes off the raven-haired powerhouse. True, the drummer occasionally drew attention too. During the performance, he managed to toss his drumstick into the air and spin it between his fingers at incredible speed in mere nanoseconds. An impressive feat!
Amy captivated fans with her incredible voice, which she confidently handled even in the most vocally demanding parts. How she managed to sweep every corner of the stage and continuously toss her jet-black hair while singing so powerfully remains a complete mystery. She kept her energy up until the very end, so the show never lacked drive for a minute. The new songs Sick and The Other Side sounded just as intense as the older hits like Going Under or Bring Me to Life.
The ballads, of course, were in a league of their own. After Sunday’s event, Evanescence can crown themselves as masters of the ballad, as the moments with piano and electric guitars were among their biggest triumphs. In retrospect, we also praise the excellent sound system, which beautifully highlighted tracks like Lithium, Lost in Paradise, and the phenomenal My Immortal.
In the music of this much-loved and much-hated band, fragility combines with powerful guitar riffs. Emotions also play a crucial role, which dismisses any doubts about the band’s authenticity. Evanescence handled their first time in Prague excellently and without hesitation. Let’s hope that when Amy ran across the stage with the Czech flag, the atmosphere hit them as hard as it hit the audience.