E-mailový rozhovor s Amy Lee z karantény: frontwoman Evanescence hovoří o nové hudbě, mateřství a o tom, co vlastně znamená "goth".
Zdroj: nylon.com, text: Lauren McCarthy, vydáno: 23. 6. 2020
V létě 2003 nebylo možné na tomhle světě zapnout rádio, abyste nezaslechli emocionálně nabitý soprán ve skladbě "Bring Me To Life" od Evanescence. Song, který se objevil i na soundtracku k filmu Daredevil téhož roku, vystřelil na špičku hitparády ve více než 15 zemích a následně zvítězil v kategorii "Best Hard Rock Performance" na 46. ročníku Grammy Awards. Byl to - a dodnes stále je - největší hit téhle americké rockové kapely. Ale teď, skoro po dvou dekádách, se Evanescence vracejí s novým singlem, který má ty nejlepší recenze.
"Wasted on You" vyšlo v dubnu 2020 a jedná se o první skladbu z připravovaného nového alba The Bitter Truth. Bude to jejich první řadová deska od roku 2011. Skladba je nasáknutá silným vokálem frontwoman Amy Lee, už od počátku vytrvale šplhá do hitových žebříčků a dostává se jí chvály ze strany nejrůznějších médií od New York Times až po Elle. Vychází ve chvíli, kdy se ve světě dějí podivné věci - ale Lee, která preferuje komunikaci e-mailem, překypuje energií a slibuje, že další nová muzika je na cestě. Zde je naše e-mailová korespondence s osmatřicetiletou zpěvačkou & maminkou z karantény...
Jak se máš, Amy? Jak teď vypadá tvůj typický den v karanténě?
Můj manžel Josh skoro každý den vstává (až moc brzo) spolu s Jackem, zatímco já spím dál. Je úplně úžasný a já se kvůli tomu cítím provinile, ale prostě MILUJU SPÁNEK a musím tu možnost využít. Když vstanu, vyberu si, které kalhoty od pyžama budu nosit dnes a dám si k snídani avokádo. Pak s Jackem vyrábíme sliz nebo děláme nějaký fyzikální experiment, koukáme na pohádky... a v určitém bodě zamířím do svého [domácího] studia buď skládat, nebo dělat rozhovory, nebo něco jiného. Obvykle připravuju večeři anebo grilujeme, zatímco si Jack hraje venku. Koupání a uspání Jacka, pak se často znovu vracím do studia dokončit, co jsem začala... a pak mám tendenci hrát si se svou zahrádkou v Animal Crossing, dokud neusnu na gauči.
Proč je teď podle tebe správná doba na to, vydat singl "Wasted on You"? Přemýšlela jsi, že bys vydání odložila, když přišla pandemie?
Původní plán byl vydat jiný song - a ano, nejprve mě napadlo prostě jen odložit datum vydání. Jak dny plynuly a my jsme si postupně uvědomovali, jak velký problém ta pandemie opravdu je a jak dlouho by mohlo trvat, než se konečně dostaneme k tomu, abychom mohli zase "normálně" pracovat, rozhodli jsme se, že čekat celou věčnost prostě nechceme. Život je příliš krátký. Ale song, který jsme měli původně připravený [jako "první singl"], se pro ten moment nehodil. Přemýšlela jsem o ostatních písních, které jsme už měli dokončené, a uvědomila jsem si, že "Wasted on You" popisuje situaci, která vypadá jako to, čím momentálně procházíme. Takže jsme vybrali tuhle.
Jaké to je propagovat nový singl v téhle době?
Super divné... Hele, dokážu si doma spustit Pro Tools a všechno svoje vybavení, nahrát si vokály a tak dále, ale když po mně chceš, abych se natáčela na video v reálném čase přes internet a měla u toho všechny ty správné tagy a takové věci... já to prostě neumím. Rozhovory přes Zoom, streamování koncertů, všechny ty DIY technologie, které teď musím používat pro propagaci... mě to zabíjí. Používala jsem kazety ještě pět let poté, co se CD stalo standardem. Jak říká Erykah Badu, jsem analogová holka v digitálním světě!
První singl má skvělé recenze - očekávala jsi to? Co v té skladbě tolik rezonuje, že má takovou odezvu?
Je to úžasné. Mám ohromnou radost, když vidím lidi nadšené z naší nové muziky. Strávila jsem spoustu času přemýšlením o písních, které skládám z hlediska zvuku a pocitu, a až potom se zrodily jejich texty. Začala jsem tomu dávat význam a smysl docela novým způsobem. Dělat to, co je nejdůležitější. Možná to funguje.
Jaký byl tvůj mindset, když jsi začala skládat tohle album? O čem jsi přemýšlela?
Že to bude dlouhá cesta. Jeden ze songů, které jsme nahráli, se zrodil před deseti lety, z doby, kdy jsme se chystali nahrát třetí desku [Evanescence (2011), mezi fans zvaná EV3, pozn. překl]. Kompletně se to přerodilo a je z toho úplně nová zvláštní věc. Některé songy jsme napsali teď, jiné ještě nejsou hotové. A letos se toho stalo strašně moc, je toho strašně moc potřeba říct. Takže ano, objevují se tam určitá témata - ale myslím, že to nejvýraznější je o čase. Tok času - minulost, přítomnost a budoucnost, všechno dohromady. A s tím souvisí také to, jak je tohle album stále živoucí, rostoucí projekt, jak postupně vzniká a jak jeho části vydáváme. Jako sám život.
Jak současné dění ve světě ovlivňuje váš progres?
Dostali jsme se do bodu, kdy se s kapelou opravdu potřebujeme naživo sejít, abychom to dodělali. Zatím to nebylo bezpečně možné, takže jsme spolu pracovali na dálku, posílali jsme si nápady a já mám kromě toho ještě napsat spoustu textů pro songy, které jsou jinak už hotové a připravené k nahrávání. Začínáme zjišťovat, jak a kdy bychom se mohli sejít. Krom toho je fakt těžké být opravdu produktivní, když se kolem tebe děje takový chaos. Mám starost o svou rodinu, cítím úzkost z blížícího se synova školního roku a stále přemýšlím, jaká bude budoucnost a jak to dopadne s živou hudbou a koncertováním.
Ale našla jsem si zároveň čas na zformování opravdu kreativních myšlenek. Nápady na videoklipy, merch, cover desky, konceptuální texty, tolik různých věcí.
O vaší kapele se dlouho říkalo, že je "goth" - identifikuješ se s tím? Co znamená "goth" v roce 2020?
Upřímně, nejsem si vůbec jistá, co to znamenalo. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co by se snažil zapadnout do nějaké škatulky, hudebně ani nijak jinak. Zpívám o smutných věcech? Ano. Mám ráda mollové akordy? Ano. Jsem kulturně cynická? Ano. Ale taky sbírám malé plastové figurky jídla, miluju Tenacious D a na naší druhé desce je z legrace nasamplovaná kvákající kachna. Takže tak.
Už je to skoro 20 let od chvíle, kdy vyšlo vaše první album - jak se kapela vyvíjela během těchto dvou dekád?
Na tohle téma bych mohla napsat celou knihu! Stalo se toho strašně moc. Perspektiva je úžasná věc, pomohla mi stát se lepší skladatelkou a soucitným člověkem. Zkušenost s hraním mnoha koncertů s kapelou tě prostě nutí se stále vyvíjet a zlepšovat. A získáš díky tomu sebevědomí, protože víš, kde máš prostě být. Styly a inspirační vlivy se mohou měnit a my budeme vždy zkoušet nové věci, ale víme, kdo jsme a nehodláme o to přijít. Talent a úroveň našich kluků (a naší holky) v kapele jsou obrovské a já jsem šťastná, že je mám. Rádi se navzájem povzbuzujeme a milujeme výzvy.
Jak ti pauzy mezi deskami pomáhají znovu osvěžit tvůj tvůrčí proces? Co děláš během takových období?
Vyhledávám projekty, které mi dovolí být kreativní různými způsoby a ukazovat různé další stránky sebe sama. Cítím se pak silná a inspirovaná. Myslím, že čím víc si dovolím následovat své tvůrčí nutkání, tím víc jsem spokojená a Evanescence se mi pak díky tomu nezdá jako "pořád totéž". Musíš to občas přerušit, udržovat si čistou hlavu a získat inspiraci. Taky je potřeba žít svůj život, než o něm budeš zpívat. Zažila jsem mezitím spoustu věcí, které se mi nikdy před tím nestaly - a teprve pak jsme začali skládat album.
Jaké nejvýraznější změny jsi zaznamenala v hudebním průmyslu za poslední roky? Jak to ovlivňuje hudbu, kterou děláte a jak ji vydáváte?
Podstatné je, že se pozornost přesunula z alb na jednotlivé songy. Způsob, jak teď můžeme konzumovat muziku, nemá žádná omezení, všechno je jen otázka pár kliknutí. Takže přeskakujeme songy, přeskakujeme pocity, krátká pozornost a tak. Vlastně se mi to líbí. Pořád děláme alba. Ráda dělám alba. Ale nemusím už mít pocit, že je potřeba dokončit celé album, jen abych mohla vydat song. Nepotřebuju důvod. Můžeme dělat cokoli, kdykoli. Stejně jako posluchači. A to je úžasné.
Překlad: rionka, 4.12.2020