rionka
19. kvě 20202 min
Aktualizace: 20. kvě 2020
pondělíček. v kabu zrušili koncert, na kterej sem se těšila. fejsbuk píše, ať jdu aspoň omrknout jazz v parku. Zlámal/Konvička/Korman/Kuruc. první koncertní mini event po koroně. kontrabas. piano. bicí. saxofon. plus trubka jako překvapení večera. velikej bílej pes, co se nejmenuje Huckleberry. boží holčina z brazílie s ohněm v srdci a kalifornskej kluk, co se mezilidsky definoval jako pinkfloydí deska "Animals" [1977]. fucking english sarcasm. noční jízda. ztracený klíče. human contact. preludování na vintage kytaru. skin on skin & all that jazz.
hi, how's the lockdown going? aka seznamovací koronafráze. všichni jsme strašně postrádali lidskou blízkost. we still do. poslední týdny mě absence živé hudby fyzicky bolí. včera se ta díra nečekaně zalila blyštivýma krucánkama potěšení. potřebuju další, šmátrám jazykem v kalendáři jak žíznivej pankáč. všecko to náhodný jamování, který se zas a znova přelívalo do navracejících se patternů, hořkých, tekoucích, drásavě se pnoucích po prozářenejch jarních ulicích království lužáneckýho. publikum nadšený.
občas říkám, že "nevim", proč mě vždycky nejvíc roztrhají ty eventy, na kterejch začnu mít někoho rád. akce, desky, koncerty, životní události. kopce a díry. proč se na něco takovýho vlastně ptám? vždyť to dává perfektní smysl. emoce se vtisknou do letokruhů. lidská blízkost se vsákne do tebe. kapela se navždy otiskne do tvé mysli, do rozdrápaných hladových cucků emocí, který neumím nazvat slovy, ani kdybych se umlátila výkladovou encyklopedií. stalo se mi to už předtím. a přijde to zas. budeme znovu zas milovat. písně, lidi, cesty. je to v pořádku, takhle to má bejt. i když teď ve strachu říkáme no way boi.
miluju slovokrut, linguistic fun, hrátky se slovíčky v češtině i v jiných jazycích. řízením osudu a především vlastní pílí jsem se dostala do týhle části života, kde jsem schopná se nejen anglicky domluvit, ale i navázat kontakty a zasmát se. a tak se v pondělí večer nacházím u piva pod stromem omotaným světýlky a rozvíjím s komikem, kytaristou a učitelem v desetileté kocovině naprosto náhodný harmonický rýmy v jiným jazyce. je to kouzelné. oh, lidi...! zapomněla jsem, jak dovedou být fascinující. statečný. hebký. ulice získávaj barvy a texty nový podtexty. wanna listen to music with me?
vůbec už nevím, jak to začalo, šla jsem se vlastně jen zeptat, jestli si k nim můžu položit pivo. are you from brazil too? - doesn't matter. they're all just beautiful people. hudební mezilidský spoje, jazykově nezávislý, mě nepřestávaj fascinovat. sedím na pódiu, hladím obřího vlka, pohupuju se a zírám chlápkovi do trumpety. její zvuk trhá noc na kousíčky a sype ji pod nohy rozradostněnýmu kapelníkovi, kterýho lidi nechtěj pustit domů.
nevím, jak se jmenuješ, ale už teď vím, jak tě mám rád. hranice mezi muzikanty a publikem se naprosto stírají, nad městem pomalu svítá. už zas. a je to tak v pořádku. shut the fuck up for five minutes, that's a great band name.
p.s. klíče se našly.
live long and prosper. ❤